Tibetská doga, co o ní víme?

Tibetská doga je velký majestátní pes s velkou inteligencí, sebevědomím, laskavým přístupem ke svému pánovi a ostražitostí vůči cizím lidem. 

Od pradávna byla využívána jako hlídací pes, a proto má velmi silně vyvinuté hlídací instinkty. Hustá srst chrání tibetskou dogu před horkem i chladem a umožňuje její celoroční venkovní chov. Nesmí se však zapomínat na potřebu častého kontaktu psa se svým majitelem. Pokud tibetskou dogu odložíte do kotce na zahradě, bude se trápit a strádat. Tibetská doga potřebuje citlivé a laskavé zacházení bez křiku a trestů. Přestože se jedná o velmi inteligentní plemeno, které se dobře učí, nelze od psa očekávat slepou poslušnost. Tibetská doga je velmi tvrdohlavá a má vlastní rozum. Je to sebevědomý pes, který v rodině vyžaduje rovnocenné postavení. Ideálním životním prostředím pro ni bude venkov nebo malé město. 

Základní údaje

Velikost: velký

Využití: společenská plemena

Výška v kohoutku: od 61 cm

Hmotnost v dospělosti: 45 - 75 kg

Délka srsti: středně dlouhá

Věk: 10 - 11 let

Vhodné prostředí: dům se zahradou

Klasifikace FCI

Země původu: Tibet 

Sekce FCI: 2.2 Molossoidní plemena (dogovití psi) 

Kategorie FCI: 2. Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi

Historie

Stejně jako u většiny ostatních psů, ani u tibetské dogy zcela přesně neznáme její původ. Nedávno zpracované studie prokázaly genetický vztah mezi tibetskou dogou, leonbergrem, velkým salašnickým psem, rotvajlerem či bernardýnem. První přesnější záznamy o tomto psovi pocházejí až z období 19. století, přestože plemeno prokazatelně existovalo už mnohem dříve. Tibetská doga vznikla v Tibetu, kde sloužila jako strážný pes stád hospodářských zvířat, lidských obydlí i celých vesnic, budhistických chrámů nebo kočovných pastevců. Tibetská doga byla většinou během dne zavřená nebo přivázaná a teprve v noci byla volně vypuštěna, aby mohla hlídat svěřený majetek.Do Anglie byl první pes přivezen v roce 1847 a byl darován tehdejší anglické královně Viktorii. V následujících letech se pokračovalo s příležitostným importem dalších jedinců do Evropy a časem došlo k oficiálnímu uznání plemene. Původní název "velký tibetský pes" byl změněn na označení tibetský mastif a pod tímto novým jménem bylo plemeno zapsáno v plemenné knize. Kritický dopad na chov tibetské dogy měly obě světové války a chov tibetské dogy se podařilo oživit až koncem 20. století pomocí importovaných jedinců.

Chování a temperament

Tibetská doga je inteligentní a nezávislý pes, který očekává, že s ním bude zacházeno jako se sobě rovným. Vůči své rodině je velmi loajální, věrná a milující, ale také neskutečně tvrdohlavá. Pokud je pes přesvědčen o své pravdě, často odmítne majitele poslechnout a tvrdohlavě si stojí na svém. Nelze tedy očekávat, že toto plemeno bude excelovat v soutěžích obedience nebo agility. Tibetská doga má silně vyvinuté hlídací instinkty. Vůči cizím je přirozeně rezervovaná a dobře si hlídá své teritorium. U takto velkého psa je vždy důležitá správná a včasná socializace.

Vzhled

Tibetská doga je mohutný a dobře stavěný pes s pevnou kostrou. Působí celkově majestátním a silným dojmem. Velká, těžká hlava má dobře vyjádřený stop. Středně velké oči jsou posazené daleko od sebe a mají důstojný výraz. Trojúhelníkové uši jsou převislé a padají dopředu těsně podél hlavy. Silný krk s mírným lalokem je pokrytý hustou, odstávající hřívou. Trup je silný a svalnatý s dobře vyvinutým hrudníkem. Končetiny mají silné kosti, které jsou pokryté dobře vyvinutým svalstvem. Středně dlouhý ocas s bohatými třásněmi je nasazený v horní linii zad. Tibetská doga má rovnou, odstávající srst, která je doplněná hustou podsadou. Povolené barvy jsou černá, černá s pálením, modrá, modrá s pálením, zlatá, červená nebo sobolí. Kohoutková výška tibetské dogy je nejméně 61 cm u fen a 66 cm u psů. Průměrná hmotnost dospělého jedince je 45-75 kg.

Péče a životní podmínky

Tibetská doga velice špatně snáší menší uzavřené prostory a vysloveně se nedoporučuje chovat ji v kotci. Samota a izolace od majitele tohoto psa velmi stresuje. Při výcviku je nutné počítat se značnou tvrdohlavostí psa. Nezbytný je laskavý přístup a za žádnou cenu se chovatel nesmí uchýlit k trestům a násilí, protože pocit příkoří a nespravedlnosti si tento pes velice dlouho pamatuje. Správná socializace hraje velkou roli a ovlivňuje výslednou povahu dospělého psa. Tibetská doga patří mezi plemena, která se vyvíjejí velmi pomalu a plné fyzické a duševní zralosti dosahuje až ve stáří zhruba tří let.Z hlediska péče patří tibetská doga mezi velmi nenáročné plemena. Její srst má samočistící schopnost a není ji potřeba příliš často koupat. Protože postrádá typický psí zápach a nemá tendence plstnatět, postačí jednou týdně důkladné pročesání a koupel pouze v případě potřeby. Vhodná je pravidelná kontrola očí a uší, zkrácení drápků v případě potřeby a v neposlední řadě pravidelná ústní hygiena, která odstraní zubní plak a zamezí vzniku nepříjemného zápachu z úst zvířete.

Zdraví

Obecně vzato, je tibetská doga zdravý pes, odolný vůči chladu i horku. Avšak stejně jako jiná plemena, může i tibetská doga v průběhu života trpět některými nemocemi. Vyskytnout se může dysplazie kyčelního kloubu, růstové bolesti a zánět dlouhých kostí, polyneuropatie nebo autoimunitní hypotyreóza.

Krmení

Všechna velká plemena jsou velmi náročná na správnou výživu. Především v období růstu je nutné dbát na to, aby se štěněti tibetské dogy dostalo ve správném poměru všech potřebných živin. Pro zdravý vývin kloubů a kostí potřebují štěňata velmi kvalitní krmivo. Doporučuje se vysoce kvalitní, nízkokalorické krmivo určené pro velká plemena, které svým složením zajistí správný vývin štěňat a zabrání jejich příliš rychlému růstu. Krmnou dávku je vhodné rozdělit do více denních jídel. Druh krmiva a velikost krmné dávky závisí na věku a úrovni aktivity psa. Je důležité, aby psi nebyli zbytečně překrmováni a nedocházelo u nich k obezitě, která by měla za následek nadměrné zatěžování kloubů, což by mohlo vést ke vzniku artritidy nebo způsobit ortopedické problémy.