Mohou psi rozpoznat lidské zdravotní problémy?

Skutečnost, že pes může být užitečným pomocníkem pro osoby zdravotně hendikepované, je všeobecně známá věc. Speciálně vycvičený psí společník hraje velkou roli v životě mnoha lidí, kterým neslouží zrak, sluch, řeč, čich nebo jsou z různých důvodů upoutáni na invalidní vozík. Takový pes pro ně představuje nejen šikovného asistenta při řešení každodenních běžných záležitostí. Je v neposlední řadě taktéž zdrojem obrovské radosti a věrným kamarádem, který svého pána nikdy nezklame. Jeho role tedy není pouze veskrze praktická. Důležitý je i silně pozitivní psychologický prvek, který s sebou tento pes do domácnosti člověka přináší.

Na podobném principu, důrazu na kladné psychologické působení, je založena canisterapie. Tato léčebná metoda staví na nezvratných poznatcích, že mnohdy už jen pouhá přítomnost přátelského psa přináší většině lidí uvolnění, dobrou náladu a všeobecné zlepšení jejich zdravotního stavu. Léčba kontaktem se psem zaznamenává velké úspěchy u pacientů s širokou škálou chorob kombinujících často pohybové omezení a problémy na mentální rovině. Mezi pacienty canisterapeutických psů patří hojně děti a senioři. Krom pasivního požitku z pouhého dotyku jemné srsti má pes pro své klienty obrovský motivační náboj. Překonává komunikační bariéry, podněcuje fyzickou aktivitu a rozvíjí myšlenkové pochody tím správným směrem.

Ze stejných důvodů hraje pes významnou roli v životě jedinců s autismem. Kromě toho přináší autistickým pacientům nesmírně cenný pocit něčí chtěné blízkosti a lásky, který jinak zakoušejí velice vzácně. Zajímavou formu pomoci je pes schopen poskytnout člověku trpícímu epilepsií. V první řadě silně posiluje pocit bezpečí, stejně tak nenásilně a spontánně potlačuje u epileptika strach z jeho zdravotních problémů v podobě nového obávaného záchvatu. Časové intervaly mezi jednotlivými záchvaty se mohou v důsledku příznivého efektu canisterapie podstatně prodloužit. Někteří psi však dovedou ještě mnohem víc. Mají schopnost rozpoznat blížící se epileptický záchvat a včas na něj zřetelně upozornit.

Svého pána varují psi v souvislosti s blížící se epileptickou atakou různě. Ve všech případech se začnou chovat náhle zřetelně jinak než obvykle, a to často více než čtvrt hodiny až dokonce několik hodin před samotným epileptickým záchvatem. Postupně se z tohoto chování stane jakýsi vzájemně smluvený signál mezi chovatelem a psem. Jistá část psů začíná neodbytně kňučet, používá silné šťouchnutí čumákem do pánovy ruky a její následné olizování, jiní psi začnou osobu postiženou epilepsií neklidně obíhat v kruhu a jakoby chránit před nechtěným pádem. Podle četných svědectví vykazuje takové chování přibližně šestina psů zcela přirozeně. Určití psi mají dokonce schopnost rozpoznat intenzitu blížícího se záchvatu a podle toho přizpůsobit podobu svojí varovné reakce.

Psí potenciál tohoto druhu začal být pochopitelně cíleně rozvíjen. V současné době se na výcvik speciálních signálních psů zaměřují organizace, jejichž posláním je průprava psích asistentů pro osoby s rozličným typem zdravotního hendikepu. Dosud ale nebyl zcela uspokojivě odkryt mechanismus, na jehož základě psi dokážou záchvat epilepsie předvídat. Jisté však je, že touto výjimečnou schopností predikační možnosti psů v tomto směru zdaleka nekončí. Stejnou službu jsou talentovaní psí jedinci s adekvátním výcvikem schopni prokázat například lidem s cukrovkou. Tito psi umí spolehlivě identifikovat výrazný pokles hladiny cukru v krvi a dát to svým chováním najevo. Tím mohou svého pána ušetřit případných zdravotních komplikací a závažných rizik.

Zřejmě nejpozoruhodnější oblastí, na kterou se upíná stále větší pozornost, je dovednost některých psů diagnostikovat rakovinné onemocnění, a to i v natolik brzkém stadiu, v němž ho nedokážou zachytit ani ty nejcitlivější zdravotnické přístroje. Byla zaznamenána řada případů, kdy chovatelé psů líčili zdánlivě nepochopitelné jednání svých mazlíčků, kteří náhle projevovali nečekanou pozornost a nervozitu v souvislosti s určitým místem na těle svého pána. Později byla těmto lidem diagnostikována rakovina s nádorovým ohniskem právě v místě, na které je předtím upozorňoval jejich pes. V reakci na tyto výpovědi již proběhlo několik medicínských výzkumů, které měly potenciální schopnost diagnostiky rakoviny ze strany psů zkoumat a potvrdit či vyvrátit.

Ve Velké Británii byla již před deseti lety testována schopnost psů predikovat rakovinu močového měchýře. O něco později proběhl podobný výzkum v USA, kde se vědci zaměřili na možnosti psů při diagnostice rakoviny plic a rakoviny prsu. Výsledky odborného zkoumání byly více než povzbudivé. Bylo prokázáno, že psi skutečně disponují dovedností určit nadmíru úspěšně přítomnost rakovinných buněk v drtivé většině reálných případů. Během závažného onemocnění probíhají v těle člověka procesy, které se od normálního stavu liší odlišným poměrem jistých chemických látek. Psi dokáží tuto disbalanci a na ni vázané nové pachové vjemy rozpoznat. Dosavadní zkoumání potvrdila, že psi dokáží svým vysoce citlivým čichem rozlišit změny v těle člověka, které probíhají na chemické bázi, a upozornit na ně. 

Od okamžiku, kdy se pes stal věrným přítelem člověka, prokazuje svému dvounohému pánovi mnohá dobrodiní. V minulosti byl jeho přínos spatřován především v tvrdé fyzické práci a při opatřování potravy. Později se dostala do popředí jeho společenská funkce a kvality, které prokazuje coby nadmíru příjemný společník u rodinného krbu. Zároveň se pes profiloval jako nezastupitelný pomocník ozbrojených či záchranářských složek. Již dlouhá léta trpělivě pomáhá v každodenním životě zranitelným lidem, kteří to nejvíce potřebují. V posledních letech se zdá, že se na obzoru rýsují také nevídané možnosti aktivního využití psa v oblasti medicíny, kde doposud figuroval pouze coby pasivní prostředek k testování léčiv.